Turecko

Turecko

Most mezi Evropou a Asií, cíl milovníků slunce i obdivovatelů starých kultur, země dlouhých pláží a civilizací nedotčených hor – to vše je Turecko. Jsou tu snové pláže a chudé horské kraje, antické památky a pestré bazary.
Není divu, že se právě na hoře Ídě (dnešní Kazdağı) sešly tři bohyně, Héra, Athéna a Afrodíté, aby z nich trojský princ Paris vybral tu nejkrásnější – alespoň podle Homérova vyprávění. Historicky doložitelné je, že tuto oblast obsadili dórští a iónští kolonizátoři z řecké pevniny již skoro před třemi tisíciletími. Řecká přístavní a obchodní města se později dostala pod nadvládu perských králů, jejichž vojska vyhnal Alexandr Veliký. Jeho nástupci se museli sklonit před rostoucí mocí Říma. Kamenné stopy císařského Říma a od 4. stol. n. l. také stopy východořímské (byzantské) říše zůstaly dodnes zachovány až daleko na východ Anatolie po Diyarbakır. Od r. 1453, kdy byla dobyta Konstantinopol, se Anatolie stala zemí Turků, součástí Turecka.

Na počátku rozvoje turistického ruchu v Turecku stál „projekt Kemer“, jenž měl z Kemeru vytvořit centrum 75 km dlouhého úseku pobřeží určeného k rekreaci se 75 000 lůžek. Chyby, které udělali jiní, se tu nebudou opakovat: postaví se silnice a čističky, zajistí se elektřina i centrální zpracování odpadků, stejně jako hlídači pláží a vrtulníky pro kontrolu lesních požárů.

Je docela úžasné, že se všechno uskutečnilo a podařilo. Turecko začalo být atraktivní. Dokonce tak atraktivní, že o několik let později byla některá z nejlepších předsevzetí zapomenuta. Od začátku projektu uplynulo čtvrt století a při pohledu na turecké jižní a západní pobřeží se zdá, že jeho překrásná krajina s pobřežními horami a dlouhými plážemi je na některých místech až příliš zastavěna hotelovými komplexy. Pláže od Antalye po Alanyi, jež byly v 80. letech minulého století liduprázdné, Side jako vesnice s antickým divadlem bez jediného plážového hotelu – to je dávno pryč. V současné době navštíví Turecko více než 20 milionů zahraničních turistů ročně.

Naštěstí je to hodně velká země. Během jedné dovolené ji ani není možné poznat celou. Vyberte si jen jednu oblast, která vás láká – příště navštívíte ta další místa. Ať už to bude fascinující Istanbul s palácem Topkapi (Topkapı Sarayı) – divukrásné místo nad Marmarským mořem s místnostmi naplněnými nespočetnými poklady sultánů, nebo hlavní město Ankara s Muzeem anatolských civilizací. A nebo pobřeží Egejského moře s krásnými plážemi, bezpočtem ostrovů a ostrůvků a v neposlední řadě s antickými památkami jako je Trója nebo Mílétos. Pro zájemce o archeologii je antický Efes hlavním zážitkem převyšujícím všechny ostatní.

Mezi širokou zátokou u Bodrumu a zálivem Fethiye na jižním pobřeží se rozkládá zaslíbený kraj milovníků přírody, jachtingu a slunce. Podle mnohých je jihozápad jednoznačně nejkrásnější... číst dál

Turecko

Most mezi Evropou a Asií, cíl milovníků slunce i obdivovatelů starých kultur, země dlouhých pláží a civilizací nedotčených hor – to vše je Turecko. Jsou tu snové pláže a chudé horské kraje, antické památky a pestré bazary.
Není divu, že se právě na hoře Ídě (dnešní Kazdağı) sešly tři bohyně, Héra, Athéna a Afrodíté, aby z nich trojský princ Paris vybral tu nejkrásnější – alespoň podle Homérova vyprávění. Historicky doložitelné je, že tuto oblast obsadili dórští a iónští kolonizátoři z řecké pevniny již skoro před třemi tisíciletími. Řecká přístavní a obchodní města se později dostala pod nadvládu perských králů, jejichž vojska vyhnal Alexandr Veliký. Jeho nástupci se museli sklonit před rostoucí mocí Říma. Kamenné stopy císařského Říma a od 4. stol. n. l. také stopy východořímské (byzantské) říše zůstaly dodnes zachovány až daleko na východ Anatolie po Diyarbakır. Od r. 1453, kdy byla dobyta Konstantinopol, se Anatolie stala zemí Turků, součástí Turecka.

Na počátku rozvoje turistického ruchu v Turecku stál „projekt Kemer“, jenž měl z Kemeru vytvořit centrum 75 km dlouhého úseku pobřeží určeného k rekreaci se 75 000 lůžek. Chyby, které udělali jiní, se tu nebudou opakovat: postaví se silnice a čističky, zajistí se elektřina i centrální zpracování odpadků, stejně jako hlídači pláží a vrtulníky pro kontrolu lesních požárů.

Je docela úžasné, že se všechno uskutečnilo a podařilo. Turecko začalo být atraktivní. Dokonce tak atraktivní, že o několik let později byla některá z nejlepších předsevzetí zapomenuta. Od začátku projektu uplynulo čtvrt století a při pohledu na turecké jižní a západní pobřeží se zdá, že jeho překrásná krajina s pobřežními horami a dlouhými plážemi je na některých místech až příliš zastavěna hotelovými komplexy. Pláže od Antalye po Alanyi, jež byly v 80. letech minulého století liduprázdné, Side jako vesnice s antickým divadlem bez jediného plážového hotelu – to je dávno pryč. V současné době navštíví Turecko více než 20 milionů zahraničních turistů ročně.

Naštěstí je to hodně velká země. Během jedné dovolené ji ani není možné poznat celou. Vyberte si jen jednu oblast, která vás láká – příště navštívíte ta další místa. Ať už to bude fascinující Istanbul s palácem Topkapi (Topkapı Sarayı) – divukrásné místo nad Marmarským mořem s místnostmi naplněnými nespočetnými poklady sultánů, nebo hlavní město Ankara s Muzeem anatolských civilizací. A nebo pobřeží Egejského moře s krásnými plážemi, bezpočtem ostrovů a ostrůvků a v neposlední řadě s antickými památkami jako je Trója nebo Mílétos. Pro zájemce o archeologii je antický Efes hlavním zážitkem převyšujícím všechny ostatní.

Mezi širokou zátokou u Bodrumu a zálivem Fethiye na jižním pobřeží se rozkládá zaslíbený kraj milovníků přírody, jachtingu a slunce. Podle mnohých je jihozápad jednoznačně nejkrásnější částí Turecka. Také proto, že se masová turistika soustřeďuje pouze do několika míst (Bodrum, Marmaris). Pořád je tu dost opuštěných zátok, jezer a vodopádů, tiché a klidné lesy a oblasti vhodné pro pěší turistiku.

O kus dál na jih překvapí uprostřed hustě zastavěného a turisticky využívaného pobřeží národní park Dilek, jehož vrcholy dosahují nadmořské výšky přes 1200 metrů a nabízejí jedinečné výhledy do mořských dálav. A kdo by mohl vynechat Pamukkale, pohádkově krásné bílé stupňovité vápencové terasy s chráněnými jezírky zapsanými na seznam světového přírodního dědictví UNESCO.

Cestování odlehlými východními oblastmi Turecka je často ještě svízelné, především kvůli značným vzdálenostem a omezenému komfortu. Na druhé straně je však pravda, že milovníkům rozlehlých, prakticky liduprázdných krajin s velkolepými horskými masivy, nezkrocenými vodními tokya záhadnými památkami nemůže Evropa nabídnout žádnou jinou podobnou krajinu. Ve zdejších horách panují mimořádně chladné zimy bohaté na sníh. S těmito podmínkami ostře kontrastují léta na jihovýchodě Turecka, v oblasti podél hranice se Sýrií a Irákem, která jsou až pouštně žhavá.

Daleko od pobřeží v anatolských horách vás bude fascinovat pradávné pohřebiště s obřími sochami lidí a zvířat Nemrut Dağı. Sochy lidských a orlích hlav na úpatí uměle navršeného suťového kuželu zůstávají záhadné – i když se ví, že pod kameny leží pohřben král Antiochos I. z Kommagéné, říše, jež se dnes už skoro neobjevuje v žádných učebnicích. A pokud vás vítr zavane na úplný východ Turecka, podívejte se k jezeru Van. Z hradního vrchu ve městě Van se naskýtá přes kolmé srázy jižního úbočí velkolepý pohled do anatolské krajiny.

Průvodce MERIAN live! vám bude inspirací, díky níž se budete chtít do Turecka vracet.

zavřít