Spojené státy americké (USA)

Amerika

GEOLOGICKÁ MINULOST
První je titánské pravěké geologické období před érou lidstva. Toto období lze v Americe vnímat stejně jako v jiných oblastech na Zemi a to především na místech jako jsou stolové hory a území kaňonů na Západě, nebo Yellowstonský park nebo Tetony (s obdivuhodnou asonancí s Titány). Zde pochopíme technické termíny jako tektonický pohyb, výzdvih zemské kůry, eroze a hydrotermální činnost a porozumíme také zázrakům, které způsobily a které mohou všichni vidět. Zázraky, které pořádně přesahují lidstvo se svými před- a (možná i) polidskými neúprosně pomalými metamorfózami, zjevení božské přírody, to co Indiáni nazývají „Velkým Duchem”. Fotografové jako Ansel Adams zasvětili své životy, aby zachytili tento aspekt Ameriky v obrazech, které mají abstraktní spletitost a epickou sílu velké symfonické hudby.

MINULOST DOMORODÝCH AMERICKÝCH KULTUR
Druhé údobí je způsob života nebo nedávno ukončená historie domorodých amerických civilizací. Zahrnuje puebla Arizony a Nového Mexika, která kdysi tvořila severní hranici rozlehlé Aztécké říše a také spolehlivě ochraňovala tradice kmenů na celém území dnešního severo- a jihozápadu a Velkých plání, od Nez Percéů po Navahy a Siouxy. V časovém schématu Ameriky odpovídá tento dávnověk evropské prehomérské době a v Asii předchůdcům Mezopotámie, to znamená neolitickému a paleolitickému období před pěti až čtyřmi tisící lety, během epochy pozdního pliocénu a celého pleistocénu. Ve Starém světě stopy této dlouhé rané éry lidstva byly až na výjimky vyhlazeny nánosy antropologicky „pokročilejších” civilizací, které následovaly. Když se po Evropě a Středním východě potulovali lvi, tygři a sloni, tito lidé lovili a seskupovali se v prvních táborech. Snad byli „primitivní”, ale přesto jim vděčíme za vývoj jazyka, tak jak ho známe a za náboženství, umění a první vědecká pozorování věcí. Archeologická svědectví ukazují, že jejich kultury byly velmi podobné kulturám domorodých Američanů, kteří žili před a dlouho po příchodů bělochů. A tak Američané a skrze ně i zbytek lidstva mají tu čest, že mohou čerpat z dědictví těchto domorodých Američanů a především z toho, co zůstalo neporušené a živé, objevit hluboké živoucí kořeny neobyčejně starobylého lidstva, kořeny, které jsou nám více než drahé ve světě zdevastovaném „pokrokem”.

LEGENDÁRNĚ HISTORICKÁ MINULOST EVROPSKÝCH OBJEVITELSKÝCH VÝPRAV A OSÍDLENÍ
Třetím obdobím jsou staré evropské kolonie v Americe. To trvá pouhých pět set let, jestliže bereme jako počátek datum Kolumbova přistání v Santo Domingo, a méně než čtyři sta let, jestliže počítáme od přistání poutníků v Plymouth Rock - prakticky včera z hlediska evropské historie. Ale také zde časové schéma Ameriky funguje jinak, to, co se v Evropě považuje za relativní modernost v Americe dostává příchuť dávné minulosti. Primitivní boj o přežití, pomalé dobývání nesmírné divoké přírody, vytváření národa, problémy s otroctvím a špatné zach... číst dál

Amerika

GEOLOGICKÁ MINULOST
První je titánské pravěké geologické období před érou lidstva. Toto období lze v Americe vnímat stejně jako v jiných oblastech na Zemi a to především na místech jako jsou stolové hory a území kaňonů na Západě, nebo Yellowstonský park nebo Tetony (s obdivuhodnou asonancí s Titány). Zde pochopíme technické termíny jako tektonický pohyb, výzdvih zemské kůry, eroze a hydrotermální činnost a porozumíme také zázrakům, které způsobily a které mohou všichni vidět. Zázraky, které pořádně přesahují lidstvo se svými před- a (možná i) polidskými neúprosně pomalými metamorfózami, zjevení božské přírody, to co Indiáni nazývají „Velkým Duchem”. Fotografové jako Ansel Adams zasvětili své životy, aby zachytili tento aspekt Ameriky v obrazech, které mají abstraktní spletitost a epickou sílu velké symfonické hudby.

MINULOST DOMORODÝCH AMERICKÝCH KULTUR
Druhé údobí je způsob života nebo nedávno ukončená historie domorodých amerických civilizací. Zahrnuje puebla Arizony a Nového Mexika, která kdysi tvořila severní hranici rozlehlé Aztécké říše a také spolehlivě ochraňovala tradice kmenů na celém území dnešního severo- a jihozápadu a Velkých plání, od Nez Percéů po Navahy a Siouxy. V časovém schématu Ameriky odpovídá tento dávnověk evropské prehomérské době a v Asii předchůdcům Mezopotámie, to znamená neolitickému a paleolitickému období před pěti až čtyřmi tisící lety, během epochy pozdního pliocénu a celého pleistocénu. Ve Starém světě stopy této dlouhé rané éry lidstva byly až na výjimky vyhlazeny nánosy antropologicky „pokročilejších” civilizací, které následovaly. Když se po Evropě a Středním východě potulovali lvi, tygři a sloni, tito lidé lovili a seskupovali se v prvních táborech. Snad byli „primitivní”, ale přesto jim vděčíme za vývoj jazyka, tak jak ho známe a za náboženství, umění a první vědecká pozorování věcí. Archeologická svědectví ukazují, že jejich kultury byly velmi podobné kulturám domorodých Američanů, kteří žili před a dlouho po příchodů bělochů. A tak Američané a skrze ně i zbytek lidstva mají tu čest, že mohou čerpat z dědictví těchto domorodých Američanů a především z toho, co zůstalo neporušené a živé, objevit hluboké živoucí kořeny neobyčejně starobylého lidstva, kořeny, které jsou nám více než drahé ve světě zdevastovaném „pokrokem”.

LEGENDÁRNĚ HISTORICKÁ MINULOST EVROPSKÝCH OBJEVITELSKÝCH VÝPRAV A OSÍDLENÍ
Třetím obdobím jsou staré evropské kolonie v Americe. To trvá pouhých pět set let, jestliže bereme jako počátek datum Kolumbova přistání v Santo Domingo, a méně než čtyři sta let, jestliže počítáme od přistání poutníků v Plymouth Rock - prakticky včera z hlediska evropské historie. Ale také zde časové schéma Ameriky funguje jinak, to, co se v Evropě považuje za relativní modernost v Americe dostává příchuť dávné minulosti. Primitivní boj o přežití, pomalé dobývání nesmírné divoké přírody, vytváření národa, problémy s otroctvím a špatné zacházení s Indiány, postupná migrace na západ. To jsou dějiny dávných dob, analogické biblickým dějinám nebo homérským eposům, to, co způsobuje, že mají Američané dojem, jako by těch čtyři sta nebo pět set let bylo něco nekonečně dlouhého a více obestřeno legendami, než si myslí Evropané. A tak se města jako Saint Augustine, Boston nebo Philadelphia zdají jistě sumerská, zatímco newyorské domy z přelomu století jsou příbuzné středověkým čtvrtím Paříže nebo Prahy a Empire State Building odpovídá versailleskému paláci.

KALEIDOSKOPICKÉ DĚDICTVÍ MINULOSTI AMERICKÉHO TAVÍCÍHO KOTLE
Americká čtvrtá a poslední časová dimenze spočívá ve fenoménu tavícího kotle. Jak každý ví, Amerika je směsicí všech kultur světa, každé se svým jazykem a svými zvyky. Navenek se zdá, že tyto různé kultury mizí, tak jak postupně nové generace rodilých Američanů splývají s jediným hlavním proudem. Mladý černoch z Alabamy, jehož předkové přijeli na lodi s otroky, mladý Chicano z Kalifornie, jehož předkové byli Indiáni z puebel nebo španělští kolonisté, mladý Italo-Američan z New Yorku, jehož předkové byli sicilští venkované, chudí jako kostelní myš a mladý Wasp z Indiany (White Anglo-Saxon Protestant - bílý protestant anglosaského původu), jehož předkové byli skotští obchodníci, jsou pod kůží nerozeznatelní jeden od druhého. Což je samozřejmě pravda. Ale současně hluboko v nich přežívají kultury jejich původu, i když třeba jen ve zlomkovité podobě, stovkami rodinných a etnických rituálů - několik vět dialektu, několik domácích jídel, několik starých fotografií nebo jiných upomínek, a několik mimovolných klišé v myšlení a chování, které nezúčastněný člověk sotva postřehne. Americký hlavní proud, který se dere rychle kupředu, místo aby tyto rysy a zvyky udusil, tím, jak klouže po povrchu a je k jejich existenci lhostejný, je spíše paradoxně chrání jako pod jantarem. Nic takového by nebylo možné ve vlasti jejich původu, kde tyto rysy a zvyky jsou - vlastně byly - likvidovány neustálým procesem různých vlivů a změn. A tak si jazykové tvary nebo lidové pověry a zvyky rodin, které se do Ameriky přistěhovaly před 100 nebo i více lety, perfektně podržely svůj archaický charakter, zatímco v původní vlasti byly radikálně zmodernizovány. Tato dualita tavícího kotle má za následek vytvoření ostrůvků starobylosti v samém srdci Ameriky, v místech, kde by je člověk hledal nejméně: ne tolik mezi ruskými a čínskými přistěhovalci z poslední doby, jako mezi jejich zcela asimilovanými bratranci v hypermoderním, bohatém, měšťáckém stylu předměstí. Občas je smysl tohoto časového překroucení úmyslný, jako v případě Amish of Pennsylvania, ale obvykle je nezamýšlený, jako např. ovzduší městské čtvrtí Williamsburg v Brooklynu má příchuť staré Varšavy, Little Italy na Manhattanu dýchá atmosférou staré Neapole, a dobré etnické restaurace v Detroitu dokáží vytvořit magickou představu Kantonu nebo Káhiry lépe než mnohé z cest na ta místa.

zavřít