Česká republika

Čechy

Čechy, Morava a Slezsko, to je Česká republika, kde v samém srdci Evropy, na ploše 78 tisíc čtverečních kilometrů, žije víc než 10 miliónů obyvatel. Česká republika je mladá, ale dějiny slovanských předků, žijících na jejím území, sevřeném pohraničními horami, jsou tisícileté. Podle staré pověsti začaly v Českém středohoří, na ho... číst dál

Čechy

Čechy, Morava a Slezsko, to je Česká republika, kde v samém srdci Evropy, na ploše 78 tisíc čtverečních kilometrů, žije víc než 10 miliónů obyvatel. Česká republika je mladá, ale dějiny slovanských předků, žijících na jejím území, sevřeném pohraničními horami, jsou tisícileté. Podle staré pověsti začaly v Českém středohoří, na hoře Řípu. Tam prý vystoupil praotec Čech se svou družinou a okouzlen nedotčenou přírodou, krásou a úrodností kraje plného včel a medu, prohlásil: “Tu krajinu jsem vám vybral za trvalý domov...”. To je báje. Skutečnost je prozaičtější. Archeologové prokázali, že v 5. století osídlovaly Čechy slovanské kmeny přicházející od východu do země, kde žili lidé už daleko předtím, ve starší době kamenné. Prvními historicky známými obyvateli dnešní České republiky byli Keltové. Ti budovali první silnice, na kopcích stavěli opevněná sídliště, razili první mince. Podle keltského kmene Bojů, který žil v Čechách na přelomu letopočtu, vznikl latinský název Čech - Bohemia. Nejstarším samosprávním útvarem byla Velkomoravská říše, která v 9. století přijala zásluhou soluňských učenců Cyrila a Metoděje křesťanství a písmo. Když Velkou Moravu rozvrátily bojovné kmeny Maďarů, přesunulo se těžiště hospodářského a kulturního rozvoje z Moravy do Čech, kde jednotlivé kmeny sjednotil knížecí rod Přemyslovců. Zprvu byl centrem Přemyslovců Levý Hradec, před rokem 900 si zvolili za vladařské centrum hradiště nad Vltavou, Prahu. Přemyslovci pak vládli celá čtyři století. Přemysl Otakar I. získal v roce 1212 dědičný královský titul, Přemysl Otakar II. učinil z Českého království nejmocnější stát Evropy, jehož hranice sahaly od Jadranu k Baltu a díky Kutné Hoře a jejím stříbrným dolům se stal nejbohatším panovníkem Evropy. Jeho syn Václav II. zavedl v Čechách jednotnou minci a v Kutné Hoře založil státní mincovnu. Zavražděním Václava III. v roce 1306 vymřeli Přemyslovci po meči a přes sto let pak vládli Lucemburkové. Prvním na trůně byl proslulý rytíř a neohrožený válečník, bez kterého se neobešla žádná šarvátka v Evropě, Jan Lucemburský. K vrcholnému rozkvětu přivedl český stát syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny, český král a císař Svaté říše římské, Karel IV. V jeho době prožívaly Čechy zlatou éru svých dějin. Karel v roce 1348 založil univerzitu, první nejstarší vysoké učení na sever od Alp. Za Karla IV. se Praha proměnila v nádherné gotické velkoměsto, řešené podle vynikajících urbanistických plánů. Arcibiskupskou katedrálu sv. Víta pojali Karlovi architekti Matyáš z Arrasu a Petr Parléř tak velkolepě, že se ji podařilo dostavět až ve 20. století. Smutnou a velmi dramatickou epizodou českých dějin bylo husitství. Pod vlivem učení kazatele Jana Husa vzniklo v Čechách radikální hnutí žádající spravedlivý sociální pořádek. Po Husově upálení 6. července 1415 na kostnické hranici se husitské revoluční hnutí rozšířilo po celé zemi. Husité si založili vlastní město Tábor a vytvořili silné vojsko s pevným vojenským řádem, které vedl jihočeský hejtman Jan Žižka z Trocnova. Válčili s křížáky, ničili kostely a kláštery, vraždili mnichy. Dvacetileté období husitských válek zahájilo postupný úpadek Čech. Trochu světlejším obdobím byla vláda pohusitského krále Jiřího z Poděbrad. Tento obratný diplomat a politik evropského formátu se pokusil vytvořit mírovou unii evropských států, založenou na rovnoprávnosti jednotlivých členů. Jiříkova evropská myšlenka se žel neuskutečnila, Čechy hospodářsky a kulturně upadaly. Na sklonku 16. století se Praha stala císařskou rezidencí Rudolfa II., a tak se zaskvěla v plném lesku, jako kdysi za Karla IV. Rudolf II. Habsburský, velký milovník umění, alchymie, magie, astrologie a astronomie, udělal z Prahy centrum říšské a evropské politiky. Zval do Prahy evropské umělce, na Rudolfově dvoře pracovali světoví vědci, mezi jinými dánský astronom Tycho Brahe a hvězdář Jan Kepler. Vroce 1620 došlo k osudové bitvě na Bílé hoře, kde byly na hlavu poraženy rebelující české protikatolické stavy. Následná násilná rekatolizace, provázená absolutismem habsburských panovníků byla vyvážena jen skutečností, že se české země staly pokladnicí vrcholného barokního umění. Teprve za Marie Terezie a za vlády jejího syna Josefa II. došlo díky osvícenským idejím k výraznému uvolnění hospodářkých a zejména duchovních poměrů. Josefínské reformy o náboženské toleranci, zrušení nevolnictví a zrušení cenzury otevřely dveře k národnímu obrození. Po skončení první světové války a po rozpadu habsburské monarchie byla 28. října 1918 ustavena Československá republika. Na jejím vzniku měl lví podíl první prezident ČSR Tomáš G. Masaryk. Společný stát Čechů a Slováků neobyčejně hos-podářsky i kulturně vzkvétal. Ve dvacátých a třicátých letech patřil k deseti nejvyspělej-ším státům na světě. Prosperitu ukončila druhá světová válka a okupace nacistickým Německem. Po válce se stalo Československo součástí komunistického bloku vedeného Sovětským svazem. Přišlo o demokracii a identitu. Teprve rozpad komunistického tábora přinesl svobodu. V roce 1993 se Češi a Slováci pokojnou cestou rozešli a na mapě Evropy se objevily dva nové státy. Od 1. 5. 2004 je Česká republika členem Evropského společenství.

zavřít