Istanbul

Vstup do země
Pro vstup do Turecka je nutné být vybaven cestovním pasem platným nejméně ještě dalších 6 měsíců po návratu zpět do České republiky. Při cestě do Turecka vlastním vozidlem je nutné mít s sebou technický průkaz vozidla, mezinárodní řidičský průkaz a doklad o zaplacení povinného ručení pro zahraničí. Tato takzvaná zelená karta se dá v případě potřeby obstarat uzavřením pojištění přímo na tureckých hranicích.

Vízum
Roku 2005 byla pro české občany, kteří cestují do Turecka za turistickým účelem a jejichž pobyt nepřesáhne 90 dnů, vízová povinnost zrušena. Ti, kteří cestují do Turecka z jiných důvodů, například pracovních, nebo délka jejich pobytu přesáhne 90 dnů, si musejí zřídit pobytové či pracovní vízum.

Očkování
Do Turecka není žádní vakcína povinná či naléhavě doporučovaná. Je ovšem dobré nechat se před odjezdem naočkovat proti Hepatitidě typu A i B, Břišnímu tyfu, Vzteklině, Záškrtu, Tetanu a Spalničkám. Kromě těchto běžně se vyskytujících nemocí je v Turecku také možnost výskytu Malárie, a to zejména v jihovýchodních oblastech země. Tuto nemoc přenášejí infikovaní komáři, kteří se rozmnožují ve sladké či poloslané vodě, proto je nebezpečí nákazy větší v okolí místních řek.

Měna
Tureckou národní měnou je Turecká lira, která má značku TL. 1 TL = 100 kurušů, které mají označení kr. To se týče směňování peněz, nejvýhodnější je si v České republice vyměnit koruny za eura a v Turecku si za eura koupit liry.

Jazyk
Úředním jazykem je zde turečtina, ale vzhledem k tomu, že je Turecko hojně navštěvované českými turisty, v turistických oblastech se místní pokouší i o hovor v češtině. Když tyto pokusy nevyjdou, dá se zde obstojně domluvit i anglicky či německy.

Historie regionu Istanbul
První osídlení této oblasti se datuje do 7. tisíciletí před naším letopočtem. Ještě před vznikem Bosporského průlivu zde příroda vytvořila samotný poloostrov, na kterém se region rozkládá. Řecké Thrácké kmeny zde založily dvě osady s názvy Lygos a Semistra, které byly umístěny v prostoru dnešního paláce Topkapi. Tyto kmeny byly vytvořeny mezi 13. a 11. stoletím před naším letopočtem. Na asijské straně regionu, konkrétně ve Fikirtepe, dnes městská čtvrť Kadiköy, bylo nalezeno spoustu artefaktů z doby měděné. Kolem 5. století před naším letopočtem celá oblast spadla pod perskou nadvládu, ale Řekové si region vybojovali nazpět v řecko-perských válkách. Roku 355 před naším letopočtem Istanbul získal úplnou nezávislost a začal být chráněncem Římské republiky a pod názvem Byzanc se stal roku 73 našeho letopočtu součástí Římské říše. Když se začalo šířit po říši křesťanství, císař Konstantin dal městu jméno Nea Roma- Nový Řím a město fungovalo jako hlavní město východní části Římské Říše. Tento název nebyl vůbec zažit, protože lidé mu říkali spíše Konstantinopol, což je název, který se dochoval až do 20. století. Konstantinopol byl později prohlášen za hlavní město Byzantské říše, kterým byl až do příchodu osmanských Turků v polovině 14. století. Asi o sto let později se v roce 1453 zmocnil města osmanský sultán Mehmed II „Dobyvatel“ a prohlásil Konstantinopol za hlavní město Osmanské říše. Kromě toho zde začal šířit také nový druh víry, islámské náboženství. Od té doby zde vládli sultáni, až do roku 1922, kdy byl poslední z nich, Mehmed VI, vyhoštěn z Konstantinopole i z celé země a roku 1923 byla vyhlášena Turecká republika s hlavním městem Ankara.

Letiště
V regionu Istanbul se nacházejí dokonce dvě mezinárodní letiště. Větší z nich nese název Atatürk International Airport a nachází se ve čtvrti Yesilköy na evropské straně města Istanbul, asi 25 kilometrů západně od centra. Při stavbě, bylo letiště umístěno na západní hranici města, dnes se ale nachází uvnitř městských hranic. Menší letiště se jmenuje Sabiha Gökcen International Airport a nachází se v městské části Kurtköy na asijské straně hned vedle istanbulského závodního okruhu. Leží asi 20 kilometrů východně od břehu Bosporského průlivu a asi 45 kilometrů východně od evropského centra města.

Námořní doprava
Vzhledem k tomu, že je region obklopen vodními plochami, je zde tento typ dopravy velmi důležitý. Na jihu se nachází Marmarské moře, na severu Černé moře a téměř středem města se táhne Bosporský průliv, který nejen dělí Istanbulský region i samotné město na dvě části, ale také dělí od sebe kontinenty Evropu a Asii. Pro cestování z jedné strany města na druhou je tento typ dopravy dokonce využívanější než dva visuté mosty vedoucí přes Bospor. Denně se nechá převést přes tento průliv obrovské množství lidí, jelikož spousta obyvatel Istanbulu žije v evropské části města a pracuje v asijské a naopak.

Dálnice
Istanbulem vede důležitá státní silnice D100 a ještě důležitější evropská trasa E80 a transevropská dálnice O-3. Tyto dálnice jsou dva hlavní spoje mezi Evropou a celým Tureckem.

Metro
Výstavba metra (M2) započala roku 1992 a první úsek byl uveden do provozu 16. září 2000. Dnes má linka M2 10 stanic v provozu, a to na evropské straně, kde přibude 6 nových stanic, zatímco na straně asijské bude vybudováno 16 nových stanic. Obě strany města mají být roku 2013 spojeny tunelem pod Bosporským průlivem.

Palác Topkapi
Tento palác se nachází na evropské straně města Istanbul. Jeho stavba započala roku 1459 sultánem Mehmedem II. Palác se stal oficiálním sídlem osmanských sultánů, ale také centrem vlády nad Osmanskou říší od roku 1465 do roku 1853. Palác se skládá celkem ze 4 hlavních a spousty vedlejších budov a v jeho největším rozkvětu zde žilo kolem 4000 lidí. Během své existence byl mnohokrát rozšiřován a obměňován. Několikrát v důsledku živelných katastrof. Například po zemětřesení v roce 1509 nebo po požáru roku 1665. Postupně palác ztrácel svůj význam a roku 1853 se sultán Abdül Mecid I rozhodl dvůr přesunout do modernějšího a novějšího paláce Dolmabahce. Palác Topkapi ale nadále sloužil jako klenotnice, mešita, knihovna nebo mincovna.

Palác Dolmabahce
Palác v evropském stylu byl postaven na břehu Bosporského průlivu. Interiér je velice luxusní a přepychový a skládá se z vysokého množství zlata a brokátů. Říká se, že jeho stavba byla natolik nákladná, že výrazně přispěla ke státnímu bankrotu roku 1876. Palác má budovy postavené na téměř 700 000 metrech čtverečných a nachází se zde čtyři nádvoří obklopená pavilony, mešitami, harémy a nádvořími.

Sulejmanova mešita
Tato mešita byla postavena za vlády Sulejmana Nádherného na jednom istanbulském kopci, a zejména proto se tato dominanta města stala částečně i jeho symbolem. Sulejman byl 10. osmanský sultán, což se odrazilo i na této mešitě, která má celkem 10 balkónů. 138 zdobených oken jen dokazuje, že se jedná o vrcholné dílo osmanské architektury, čemuž odpovídá i interiér.