Ibiza

Ibiza a Formentera

Ibiza, hornatá kráska, a Formentera, rovinatá a spíše drsná, představují skutečně nesouměrný sesterský pár – ale jedna přímo ideálně doplňuje druhou. Oba ostrovy dělí úzký, pouze tři námořní míle široký průliv. Spojují je příbuzenská pouta mezi obyvateli a společná historie. Jsou součástí Baleárského souostroví, přesto je starověcí Řekové nazývali Pityusy, což znamená „piniové ostrovy“ – Baleáry, to byla tehdy pouze Mallorca a Menorca.

Obrázek, jaký o Ibize – „bílém ostrově“ – vytvářejí magazíny a společenské časopisy, je značně matoucí. Jednou vychvalují Ibizu jako ráj na zemi s nekončícím karnevalem a plážemi plnými krásných dívek. Pak se zase objevují zprávy o aférách s drogami a o znečištěných zátokách. Kdo s kým, kdy a kde – tato hra, spletitá stejně jako uličky starého města Ibizy, se hraje každý večer nanovo. V barech sedí prominenti vedle prostých návštěvníků, na diskotékách je každý, čím chce – alespoň pro tu jednu noc. Pokud se tedy dostane dovnitř. Vyhazovači jsou přísnější než guardia civil a vlastní klíč k VIP vchodu do „KU“, největší diskotéky na Ibize, znamená víc než dvacetimetrová jachta. Ibiza je zkrátka Mekkou těch, kdo vyhledávají tanec a zábavu, je přístavištěm pro exoty a noční sovy.

Ve srovnání s Ibizou je na Formenteře klid a „nuda“. Jsou určitě turisté, kteří sem přijedou a odpoledne nevědí, co si tu počít. Určitě jsou ale i tací, kteří se sem, na ostrov ticha, každoročně vracejí, aby dočasně uprchli před společenskými povinnostmi.

Avšak ani na Ibize netrvá noc 24 hodin – je tu i den, plný slunce, kdy se stranou hotelových komplexů mísí vůně moře s jedinečnou rozpálenou vůní středomořské přírody.

Klima je na Ibize a Formenteře vyrovnanější než na zbytku Baleár. Již v polovině ledna kvetou mandloně, v březnu a dubnu řada divokých květin, v něžných barvách jako narcisy a cisty nebo v zářivě červené jako vlčí mák. V květnu kvetou na úhorech slaměnky, obilí dozrává již v červnu.

Tehdy se k vůni rozmarýnu a tymiánu přimíchá také vůně čerstvě mletého obilí. Sedláci oddělují zrno od plev tradičním způsobem, stejně jako generace jejich předků; selky v tmavých krojícha opentlených slaměných kloboucích pasou ovce a kozy : to vše je k vidění na ostrově, který je z Evropy co by kamenem dohodil, kde jsou nejbáječnější diskotéky a kde byl kdysi vytvořen drzý „Ibiza-look“. Soužití starého a nového je tu samozřejmostí.

Solivary na Ibize a Formenteře, které ve Středomoří představují jedinečný krajinný útvar, byly vyhlášeny za přírodní rezervaci. Kormoránů, čejek a plameňáků sice v posledních letech ubylo, ale i tak žije na ostrovech spousta ptačích druhů. Ostrovy s „dopravně výhodnou“ polohou jsou také místem odpočinku pro řadu tažných ptáků. Skutečnými prapůvodními obyvateli ostrovů jsou ovšem bezpochyby ještěrky, zelené i hnědé, s ozdobným páskem na bocích. Nejsou zde... číst dál

Ibiza a Formentera

Ibiza, hornatá kráska, a Formentera, rovinatá a spíše drsná, představují skutečně nesouměrný sesterský pár – ale jedna přímo ideálně doplňuje druhou. Oba ostrovy dělí úzký, pouze tři námořní míle široký průliv. Spojují je příbuzenská pouta mezi obyvateli a společná historie. Jsou součástí Baleárského souostroví, přesto je starověcí Řekové nazývali Pityusy, což znamená „piniové ostrovy“ – Baleáry, to byla tehdy pouze Mallorca a Menorca.

Obrázek, jaký o Ibize – „bílém ostrově“ – vytvářejí magazíny a společenské časopisy, je značně matoucí. Jednou vychvalují Ibizu jako ráj na zemi s nekončícím karnevalem a plážemi plnými krásných dívek. Pak se zase objevují zprávy o aférách s drogami a o znečištěných zátokách. Kdo s kým, kdy a kde – tato hra, spletitá stejně jako uličky starého města Ibizy, se hraje každý večer nanovo. V barech sedí prominenti vedle prostých návštěvníků, na diskotékách je každý, čím chce – alespoň pro tu jednu noc. Pokud se tedy dostane dovnitř. Vyhazovači jsou přísnější než guardia civil a vlastní klíč k VIP vchodu do „KU“, největší diskotéky na Ibize, znamená víc než dvacetimetrová jachta. Ibiza je zkrátka Mekkou těch, kdo vyhledávají tanec a zábavu, je přístavištěm pro exoty a noční sovy.

Ve srovnání s Ibizou je na Formenteře klid a „nuda“. Jsou určitě turisté, kteří sem přijedou a odpoledne nevědí, co si tu počít. Určitě jsou ale i tací, kteří se sem, na ostrov ticha, každoročně vracejí, aby dočasně uprchli před společenskými povinnostmi.

Avšak ani na Ibize netrvá noc 24 hodin – je tu i den, plný slunce, kdy se stranou hotelových komplexů mísí vůně moře s jedinečnou rozpálenou vůní středomořské přírody.

Klima je na Ibize a Formenteře vyrovnanější než na zbytku Baleár. Již v polovině ledna kvetou mandloně, v březnu a dubnu řada divokých květin, v něžných barvách jako narcisy a cisty nebo v zářivě červené jako vlčí mák. V květnu kvetou na úhorech slaměnky, obilí dozrává již v červnu.

Tehdy se k vůni rozmarýnu a tymiánu přimíchá také vůně čerstvě mletého obilí. Sedláci oddělují zrno od plev tradičním způsobem, stejně jako generace jejich předků; selky v tmavých krojícha opentlených slaměných kloboucích pasou ovce a kozy : to vše je k vidění na ostrově, který je z Evropy co by kamenem dohodil, kde jsou nejbáječnější diskotéky a kde byl kdysi vytvořen drzý „Ibiza-look“. Soužití starého a nového je tu samozřejmostí.

Solivary na Ibize a Formenteře, které ve Středomoří představují jedinečný krajinný útvar, byly vyhlášeny za přírodní rezervaci. Kormoránů, čejek a plameňáků sice v posledních letech ubylo, ale i tak žije na ostrovech spousta ptačích druhů. Ostrovy s „dopravně výhodnou“ polohou jsou také místem odpočinku pro řadu tažných ptáků. Skutečnými prapůvodními obyvateli ostrovů jsou ovšem bezpochyby ještěrky, zelené i hnědé, s ozdobným páskem na bocích. Nejsou zde žádné jedovaté rostliny ani hadi, ačkoli starý název Formentery, Ophiusa, v překladu znamená Hadí ostrov. U skalnatého pobřeží mohou potápěči pozorovat zajímavý podmořský život.

Ostrovy byly odpradávna cílem cizinců. Římané tu vystřídali Kartagince. Když se rozpadlo římské impérium, přišli Gótové, Frankové a Vandalové, Mauři a Normani. Cizinci si ostrovy podmaňovali, bořili a zase stavěli, aby mohli zůstat. Kartaginci založili solivary. Po Římanech zbyl na Ibize most a na Formenteře základy opevnění. Arabové vysadili první datlové palmy, fíky, meruňky a broskve. Když byli Maurové po více než třísetleté vládě ve 13. století vyhnáni křesťanskými vojsky Katalánců, zanechali zde terasovité hradby, důmyslný zavlažovací systém a stopy v myšlení a obličejích ostrovních obyvatel.

Cílem řady cizinců byly ostrovy i v minulém století. První přišli počátkem třicátých let. Od poloviny padesátých let se tu usidlovali malíři a spisovatelé. Koncem šedesátých let přišli hippies, kteří kouřili trávu, spali na plážích a nazí se vrhali do vln. Děti květin viděli v ostrovech ideální místo, kde mohou uskutečnit své představy o ráji na zemi: klidný život pod jižním sluncem, spojeni s přírodou a tolerováni místním obyvatelstvem. Ve stopách hippies přijížděla na Ibizu evropská smetánka. Oproti jiným rajským místům na světě je totiž Ibiza takříkajíc za humny.

Ibiza i Formentera nabízejí pro každého něco zajímavého: malebnou krajinu, prakticky neutuchající noční život, rajské pláže i bohatou paletu sportovního vyžití – MERIAN live! vám pomůže najít ta nejlepší místa.

zavřít