Friuli Venezia Giulia

FURLANDSKO-JUTSKÉ BENÁTSKO (severozápadní pobřeží Itálie)

Geografická různorodost regionu Furlandsko-julské Benátsko (Friuli-Venezia Giulia) – okolo osmi tisíc kilometrů čtverečních alpských pastvin, vápencových plošin, naplavených pásů a útesovitého pobřeží – se odráží v jeho společenské rozmanitosti. Hornatý sever je etnicky a lingvisticky alpský. Přestože stará zemědělská kultura Furlandska pomalu zaniká, dosud
do značné míry charakterizuje oblast jižně od hor. Udine se zdá být benátské a Grado dřímající v jaderské laguně byzantsko-benátské či Aquileia několik kilometrů severně od Grada stále dýchají svou římskou a křesťanskou minulostí. A samotný Terst, hlavní město tohoto regionu, je habsburským sídlem, které sloužilo Rakušanům jako velký jižní přístav. Je více středoevropské než Lublaň v sousedním Slovinsku i než jakékoli jiné město v tomto regionu, snad jedině s výjimkou Gorizie.
Jediným společným rysem různých částí v tomto regionu je skutečnost, jak¨málo se podobají obvyklým představám o charakteru Itálie, a odlehlost, která je tím intenzivnější, čím dále do tohoto regionu pronikáte. Tato oblast vždy tvořila most mezi středomořskými státy a střední Evropou a žilo zde vícenárodnostní společenství lidí. Byla často dobývána ze severu, východu i západu, například Římany, Huny, Góty, Lombardy, nacisty a dokonce kozáky. Někdy ji dobyvatelé zúrodnili a zkulturnili, ale často bývala ponechána ladem. Benátky v době svého
rozkvětu kontrolovaly pobřeží a nížinu až po Udine. Po Benátské republice následovala napoleonská Francie, kterou později nahradili Habsburkové. Na začátku 20. století se zde odehrály jedny z nejtěžších bojů první světové války u Carsa (na vnitrozemské planině u Terstu), kde náboje artilerií rozstřelovaly vápenec, ze kterého odletovaly smrtící štěpiny, a kopce jsou dodnes zjizveny zákopy. Po krajině je roztroušeno mnoho válečných pomníků a hrobů: kosti 60 000 vojáků leží u Oslavie blízko Gorizie, 100 000 u Redipuglie a 25 000
v kostnici v Udine. Ve druhé světové válce tu došlo k nižším ztrátám na životech, ale hrůza nebyla o nic menší. Italský fašismus v Terstu, živený širokým a dlouhotrvajícím antislovanstvím, byl obzvláště tvrdý; ve městě se nacházel jediný koncentrační tábor v Itálii. Jedna z nejpodivnějších válečných událostí se odehrála severně od Udine: kozácké jednotky vedené bělogvardějskými ruskými důstojníky se spojily s nacisty a zaútočily na Carnii výměnou za slib, že po vítězství Říše jim připadne původní kozácké území v Karnských Alpách. Poslední spory o hranici mezi Itálií a Jugoslávií byly vyřešeny až v 70. letech
20. století a poté, co se sousední Slovinsko stalo v červnu roku 1991 nezávislým státem, se hraniční oblast stala dějištěm krátkých, ale ostrých potyček mezi slovinskými a jugoslávskými jednotkami. Obavy Italů, že se konflikt rozšíří za hranici, se však nenaplnily.
Zatímco Friulové chtějí italskou národnost, nemají zájem o italskou identitu. Respekt k Římu a vládě zde není příliš silný... číst dál

FURLANDSKO-JUTSKÉ BENÁTSKO (severozápadní pobřeží Itálie)

Geografická různorodost regionu Furlandsko-julské Benátsko (Friuli-Venezia Giulia) – okolo osmi tisíc kilometrů čtverečních alpských pastvin, vápencových plošin, naplavených pásů a útesovitého pobřeží – se odráží v jeho společenské rozmanitosti. Hornatý sever je etnicky a lingvisticky alpský. Přestože stará zemědělská kultura Furlandska pomalu zaniká, dosud
do značné míry charakterizuje oblast jižně od hor. Udine se zdá být benátské a Grado dřímající v jaderské laguně byzantsko-benátské či Aquileia několik kilometrů severně od Grada stále dýchají svou římskou a křesťanskou minulostí. A samotný Terst, hlavní město tohoto regionu, je habsburským sídlem, které sloužilo Rakušanům jako velký jižní přístav. Je více středoevropské než Lublaň v sousedním Slovinsku i než jakékoli jiné město v tomto regionu, snad jedině s výjimkou Gorizie.
Jediným společným rysem různých částí v tomto regionu je skutečnost, jak¨málo se podobají obvyklým představám o charakteru Itálie, a odlehlost, která je tím intenzivnější, čím dále do tohoto regionu pronikáte. Tato oblast vždy tvořila most mezi středomořskými státy a střední Evropou a žilo zde vícenárodnostní společenství lidí. Byla často dobývána ze severu, východu i západu, například Římany, Huny, Góty, Lombardy, nacisty a dokonce kozáky. Někdy ji dobyvatelé zúrodnili a zkulturnili, ale často bývala ponechána ladem. Benátky v době svého
rozkvětu kontrolovaly pobřeží a nížinu až po Udine. Po Benátské republice následovala napoleonská Francie, kterou později nahradili Habsburkové. Na začátku 20. století se zde odehrály jedny z nejtěžších bojů první světové války u Carsa (na vnitrozemské planině u Terstu), kde náboje artilerií rozstřelovaly vápenec, ze kterého odletovaly smrtící štěpiny, a kopce jsou dodnes zjizveny zákopy. Po krajině je roztroušeno mnoho válečných pomníků a hrobů: kosti 60 000 vojáků leží u Oslavie blízko Gorizie, 100 000 u Redipuglie a 25 000
v kostnici v Udine. Ve druhé světové válce tu došlo k nižším ztrátám na životech, ale hrůza nebyla o nic menší. Italský fašismus v Terstu, živený širokým a dlouhotrvajícím antislovanstvím, byl obzvláště tvrdý; ve městě se nacházel jediný koncentrační tábor v Itálii. Jedna z nejpodivnějších válečných událostí se odehrála severně od Udine: kozácké jednotky vedené bělogvardějskými ruskými důstojníky se spojily s nacisty a zaútočily na Carnii výměnou za slib, že po vítězství Říše jim připadne původní kozácké území v Karnských Alpách. Poslední spory o hranici mezi Itálií a Jugoslávií byly vyřešeny až v 70. letech
20. století a poté, co se sousední Slovinsko stalo v červnu roku 1991 nezávislým státem, se hraniční oblast stala dějištěm krátkých, ale ostrých potyček mezi slovinskými a jugoslávskými jednotkami. Obavy Italů, že se konflikt rozšíří za hranici, se však nenaplnily.
Zatímco Friulové chtějí italskou národnost, nemají zájem o italskou identitu. Respekt k Římu a vládě zde není příliš silný a z Lombardie se sem nedávno rozšířil zájem o separatistické snahy severoitalské ligy. Není příliš pravděpodobné, že by dal podnět ke vzniku friulského separatismu, ale současně není pochyb o tom, že zdejší obyvatelé mají svůj způsob života a tradice vycházející ze silného smyslu pro národní identitu. Místní dialekt, friulština, prochází v poslední době jakousi obnovou – mnoho nápisů na silnicích je dvojjazyčných v italštině
i friulštině a společnost Societŕ Filologica Friulana v Udine publikuje studie o historii tohoto dialektu a různých místních variantách. (Pier Paolo Pasolini, který vyrostl v Casarse blízko Pordenone, psal své rané básně ve friulštině.) Po ekonomické stránce tento region docela prosperuje: Udine a Pordenone vzkvétají a Terst se stal centrem kontejnerové dopravy, počítačových technologií a elektroniky.
Turistický průmysl se zde také rozvíjí. Stále větší počet návštěvníků, zejména Italů a Němců, objevuje místa, která co do krásy mohou soupeřit se sousedním Benátskem, a přitom je zde možné vyhnout se davům nebo snahám o oškubání turistů.

Text převzat z turistického průvodce Rough Guide Itálie.
Kupte si průvodce Rough Guide v e-shopu Nakladatelství Jota. Více na www.jota.cz.

zavřít