Chalkidiki

Chalkidiki

Malebné zálivy a dlouhé písečné pláže, lemované z jedné strany tyrkysovým mořem a z druhé piniovými lesíky, táhnoucími se po úbočích vyprahlých kopců – to jsou hlavní atrakce řeckého poloostrova Chalkidiki, který jako dlaň se třemi prsty vybíhá do Egejského moře. Nenajdete tu vyhlášené archeologické vykopávky a... číst dál

Chalkidiki

Malebné zálivy a dlouhé písečné pláže, lemované z jedné strany tyrkysovým mořem a z druhé piniovými lesíky, táhnoucími se po úbočích vyprahlých kopců – to jsou hlavní atrakce řeckého poloostrova Chalkidiki, který jako dlaň se třemi prsty vybíhá do Egejského moře. Nenajdete tu vyhlášené archeologické vykopávky ani slavná antická města, za to tu poznáte klid a krásu řeckého pobřeží a – vydáte-li se do vnitrozemí – i šarm zemědělského venkova.

Podle řecké mytologie obývali krajinu Chalkidi Giganti, kteří se dostali do střetu s olympskými bohy. Při boji vrhal jeden z Gigantů proti Olympanům obrovské kusy skal – v místě, kam jedna z nich dopadla, vznikla Svatá hora Athos, Avion Óros. Skutečné dějinné události však Chalkidiki – ve srovnání s jinými oblastmi Řecka, jako je Kréta nebo Peloponés – převážně minuly. Nelze se ovšem nezmínit o tom, že i Chalkidiki částečně zasáhly řecko-perské války v 5. stol. př. n. l., že v roce 384 př. n. l. se vesničce Stágira (antická Stageira) na severovýchodě Chalkidiki narodil Aristoteles, jeden z nejvýznamnějších filozofů lidstva a že
kolem roku 50 n. l. přišel do Thessaloniki apoštol Pavel, aby zvěstoval křesťanskou víru a založil jeden z prvních kostelů na evropské půdě.

Vnitrozemí poloostrova, obrazně řečeno dlaň, je z větší části tvořeno kopcovitou a hornatou krajinou kolem masivu Cholomondas, který ve svém nejvyšším bodě dosahuje výšky 1165 metrů. Lesy, sahající až k pobřeží, tvoří borovice, duby a buky. Osídlení ve vnitrozemí je tvořeno převážně malými vesnicemi s méně než sto obyvateli, jen zřídka překročí počet obyvatel 3000. Život tu zůstal vesnický, chod přírody určuje práci zemědělců: pěstuje se tu obilí, olivy a ovoce, základ obživy tvoří lesní hospodářství a rybolov. Turistický ruch je tu ještě nepříliš frekventovaným pojmem. K místům, která stojí za to vidět, jako Arné, Galátista a Megáli Panagiá, jejichž stará vesnická architektura zůstala zčásti zachována, stejně jako slavná krápníková jeskyně v Petráloně, která byla již před sta tisíci lety obydlena lidmi, se proto nejsnáze dostanete pronajatým autem. Pouze k návštěvě jeskyně se pořádají organizované zájezdy.

Jinak je tomu na Kassándře, nejzápadnějším ze tří prstů. V této oblasti se turismus usadil již v šedesátých letech 20. století a v současné době tu nenajdete pobřežní městečko, které by se nesnažilo na turistech vydělat. Středem turistického dění je východní pobřeží prstu, na jehož dlouhých plážích s jemným pískem se nachází řada hotelů, bungalovů a kempů. V těchto místech vládne v letních měsících největší ruch. Vesnice Kallithéa, která má v zimě sotva více než 400 obyvatel, se v létě mění v zábavní centrum, do jehož diskoték a barů se sjíždějí návštěvníci ze všech částí této oblasti. Jen několik málo vesnic více ve vnitrozemí Kassándry, mezi nimi Kassandría, si zachovalo vesnický ráz.

Sithonía, střední ze tří prstů nazvaný podle Sithona, syna mořského boha Poseidona, je spíše krajinou pro milovníky přírody. Větší část pobřeží není zastavěná, na nejhezčích plážích najdete občas kempy. Mnohé nepěkné a děravé silnice, jejichž prach se při jízdě vetře do každé mezery, končí ve fantastickém zálivu, jaký jinak uvidíte jen na pohlednici. Hlavní sídlo Sithoníe, Néos Marmarás na západním pobřeží prstu, je však v létě plné života. Mnoho jeho návštěvníků přichází z jižního letoviska Pórto Carrás. Zelené a kopcovité vnitrozemí Sithoníe – na jaře barevná hra květů – vybízí k túrám, odloučenost lesních cest lze také dobře vychutnat ze sedla horského kola.
Na pobřeží mezi Kassándrou a Sithoníí, kde jsou kilometry dlouhé písčité pláže, v posledních letech rovněž vzrůstá nabídka pro turisty. Nové hotely a bungalovy rostou jako houby po dešti. Starým vesnicím jako je Nikiti, jejichž centra dýchají ještě tradičním řeckým životem, přibyla „předměstí“ v podobě moderních betonových letovisek, zcela zaměřených na letní turistický ruch.
Slovo Athos znamená v obecné řeči dvojí: jak nejvýchodnější ze tří prstů vybíhajících z dlaně Chalkidiki, tak mnišskou republiku na Svaté hoře Athos, která zabírá největší část tohoto výběžku. Mnišská republika je však přístupná jen se zvláštním povolením, ženy sem nesmějí vůbec. Zdejší kláštery přechovávají vzácné rukopisy, tisky, ikony a relikvie. Návštěvníkům se nabízí příjemná projížďka na lodi podél pobřeží s výhledem na některé kláštery, malebně trůnící na úbočích.
Ať už zamíříte na Chalkidiki kvůli koupání, nebo se vydáte na kole či pěšky do přírody, průvodce MERIAN live! vám pomůže najít ta pravá místa!

zavřít