Marmaris

Vstup do země
Pro vstup do Turecka je nutné být vybaven cestovním pasem platným nejméně ještě dalších 6 měsíců po návratu zpět do České republiky. Při cestě do Turecka vlastním vozidlem je nutné mít s sebou technický průkaz vozidla, mezinárodní řidičský průkaz a doklad o zaplacení povinného ručení pro zahraničí. Tato takzvaná zelená karta se dá v případě potřeby obstarat uzavřením pojištění přímo na tureckých hranicích.

Vízum
Roku 2005 byla pro české občany, kteří cestují do Turecka za turistickým účelem a jejichž pobyt nepřesáhne 90 dnů, vízová povinnost zrušena. Ti, kteří cestují do Turecka z jiných důvodů, například pracovních, nebo délka jejich pobytu přesáhne 90 dnů, si musejí zřídit pobytové či pracovní vízum.

Očkování
Do Turecka není žádní vakcína povinná či naléhavě doporučovaná. Je ovšem dobré nechat se před odjezdem naočkovat proti Hepatitidě typu A i B, Břišnímu tyfu, Vzteklině, Záškrtu, Tetanu a Spalničkám. Kromě těchto běžně se vyskytujících nemocí je v Turecku také možnost výskytu Malárie, a to zejména v jihovýchodních oblastech země. Tuto nemoc přenášejí infikovaní komáři, kteří se rozmnožují ve sladké či poloslané vodě, proto je nebezpečí nákazy větší v okolí místních řek.

Měna
Tureckou národní měnou je Turecká lira, která má značku TL. 1 TL = 100 kurušů, které mají označení kr. To se týče směňování peněz, nejvýhodnější je si v České republice vyměnit koruny za eura a v Turecku si za eura koupit liry.

Jazyk
Úředním jazykem je zde turečtina, ale vzhledem k tomu, že je Turecko hojně navštěvované českými turisty, v turistických oblastech se místní pokouší i o hovor v češtině. Když tyto pokusy nevyjdou, dá se zde obstojně domluvit i anglicky či německy.

Historie města
Není přesně doloženo, kdy bylo město založeno, ale v 6. století před naším letopočtem bylo známé pod názvem Physkos a patřilo pod část Turecka, které se říkalo Caria. Podle historika Herodota, se zde od roku 3000 před naším letopočtem nacházel hrad. Tento hrad byl za Helenistického věku, během napadení Carie Alexandrem Velikým, obléhán. Během obléhání si kolem 600 obyvatel města uvědomilo, že nemají proti přesile šanci, a tak v hradu spálili svoje cennosti a poté utekli se svými ženami a dětmi do hor. Útočníci si byli dobře vědomi hodnoty hradu, a proto opravili jeho poničené části, ve kterých poté bydlelo několik set vojáků než dorazila hlavní armáda domů.
Další důležitá historická událost se stala asi o 2000 let později, v polovině 15. století. Moc Osmanské říše začala stoupat poté, co sultán Mehmed dobyvatel uspěl v dobytí a sjednocení několika kmenů, království Anatolia a Balkán s Konstantinopolí. Největší odpor kladli rytíři svatého Jana, který obsadil Dodecaneské ostrovy. Tito rytíři měli své sídlo na ostrově Rhodos a bojovali dlouhá léta, po která dokázali oponovat sultánovi Mehmedu II, po něm přišel na scénu mocnější sultán Sulejmán velkolepý, kterému podlehli. Roku 1522 byl zmiňovaný hrad od základů tímto sultánem přestavěn a během sultánovy kampaně na Rhodosu sloužil jako základna osmanského námořnictva. V přístavu Marmaris se také ukrývala v roce 1798 celá flotila lorda Nelsona, která byla na cestě do Egypta, aby porazila armádu Napoleona. Od roku 1979 se pracovalo na rekonstrukci hradu do původního stavu. Poté byl přeměněn na muzeum. Dnes je zde k dispozici sedm galerií a nádvoří zdobí sezónní květiny.

Jak se dostat do města
Nejrychlejší cesta je bezpochyby letadlem. Nejprve je nutno dostat se do Turecka na některé mezinárodní letiště, jako je Izmir nebo Istanbul, odkud létají také lety na regionální letiště v Dalamanu. Toto letiště je nejblíže Marmarisu a je od něj vzdáleno asi 100 kilometrů. Mezi letištěm a městem jezdí dálkové autobusy, které jedou mezi těmito dvěma body asi 1,5 hodiny. Na toto letiště létá mnoho nízkonákladových leteckých společností, z nichž nejznámější jsou EasyJet, OnurAir a další. Doprava z letiště se dá lehce zajistit na internetu, a navíc transfery korespondují s přílety a odlety letadel, takže se není čeho obávat. Společnost Havas si účtuje za tuto službu 25 TL za osobu.

Doprava po okolí
Nejlevnějším způsobem, jak se dopravovat po okolí, je pomocí takzvaných dolmuší. Dolmuše jsou údajně mikrobusy, které mají osm až patnáct míst k sezení, jezdí ve městech nepravidelnou trasu a v nepravidelných dobách. Odjíždějí buď když se jim chce nebo, což je častější, když jsou plné cestujících. Odtud plyne i název. Dolmuše znamená v turečtině „přeplněno“. Jízda tímto dopravním prostředkem je velice levná. Stojí kolem jedné liry, což je v přepočtu asi 15 Kč. Platí se jako u nás řidiči při nástupu.. Je to velice rychlá akce, a proto pasažér sedící těsně za řidičem vrací drobné ostatních, co si kupují jízdenky. Zastávky dolmuší jsou označeny písmenem D.
Dražší, ale pohodlnější doprava je pomocí taxislužby. Taxíky si účtují asi 5TL za kilometr, ale rozhodně v nich nejsou tak stísněné prostory, jako ve výše zmíněných dolmuších.

Nápoje
Co se týče pití, místní pivo Efes je zde vyhlášené a má velmi dobrou chuť. Další nápoj, který by každý turista neměl opomenout vyzkoušet, se jmenuje Ayran. Jedná se o velmi osvěžující jogurtový nápoj. V některých restauracích se dají nalézt také různé jiné značky piva, jako je Becks nebo také Budějovický Budvar. Tyto značky bývají ale o něco dražší. Víno je zde velmi drahé. Hotely také nabízejí ovocnou šťávu, která se nazývá Tang. Tento nápoj se prodává také v sáčcích, ze kterých se dá zalitím jedním litrem vody vyrobit 1 litr levného ovocného nápoje.

Noční život
Marmaris je znám po celé Evropě díky místnímu dobrému nočnímu vyžití. Podél pláží se nachází mnoho malých barů, které umožňují sledování západu slunce u sklenky něčeho dobrého. Podél pláží se zde nacházejí také kluby, které hrají různé typy hudby a turisté si tak mají možnost vybrat, co je jim libo. Jeden z nejlepších a nejlevnějších barů se nazývá Turtle bar. Ve staré části města se nachází ulice s názvem Bar street, ve které se nachází více než 100 barů a klubů, od rockových, přes velké venkovní kluby až po kluby pořádající pěnové párty. Všechny nezavírají dříve než ve 4 ráno. Jedinou nevýhodou této úžasné ulice je cena. Pití v těchto barech je mnohem dražší než kdekoliv jinde a platí se zde většinou i nějaké vstupné, což se v barech na pláži neplatí.